navody a cheaty na ps2 hry plus mnoho dalsieho...

Tak svět odplácí. Studio Clover, které tuto fantastickou hru vyvinulo, Capcom uzavřel. Inu, zombie se prodávají lépe. A nebo že by platilo známé "pro dobrotu na žebrotu"?
Asi je normální, když se s nadšením díváte na poslední, DX 10 efekty doprovázené video z chystaného PC trháku Crysis. Vše vypadá skoro tak, jako kdybyste byli na místě. Podmořská fauna a flóra, fascinující oceán i nádherný ostrov, kde si pomalu připadáte jako v nějakém dokumentu. Zkrátka nejsme na to příliš zvyklí. Pro mnoho lidí se právě chystá nádherná budoucnost. Absolutně dokonalá grafika. Rovněž Unreal Engine 3.0, který předvedl svůj fantastický výkon v Gears of War, boduje a licencuje ho, kdo může. Cení z něj na nás zuby dinosauři v novém Turokovi, poskakují v něm obří žáby v Lost Odyssey, po oznámení Square-Enixu, že ho také zakoupil, se v něm brzy budou pohybovat i postavy z nějaké nové Final Fantasy. Dalším hitem, který využije jeho možnosti, je Bioshock.

 

Zdá se vám, že pomalu postupujete, že plníte jen jednoduché questy a pak se to stane.

Vlastně samé skvělé zprávy, ne? Asi tušíte, že je tu někde háček. Přímo hák. Nepochybně bude fajn, když se tvůrci her budou moci koncentrovat jen na design a přestanou se otravovat s tím, kde ušetřit na polygonech, kde na efektech. Budou mít k dispozici optimum. Má to ale onu klíčovou chybku. Bude ještě někdo motivován k tvorbě tak unikátního dílka, jakým je Okami? Udělá ještě někdy někdo hru, které je zcela ukradené, kolik je potřeba polygonů, nebo jaké jsou použity pixel efekty? Bude se někdo namáhat navíc s ohledem na to, že i přes evidentní úspěch Okami, byl její tvůrčí tým rozpuštěn a vypuštěn?

Vytvořit Okami nebyla legrace. Něco tak mimořádného tu v podstatě ještě nebylo. Nebo máte pocit, že před vámi někdy na obrazovce ožila stará japonská malba, doprovázená tradiční kaligrafií? Možná si někdo vzpomene na Mojib Ribbon, pokračování ztřeštěného Vib Ribbona, ale nechme protentokrát stranou všechny ty „ztřeštěnosti“ co se v životě nepodívaly ani do tokijského přístavu, natož pak někam dál. Okami je totiž snem utkaným z tahů štětce skutečného umělce, můžete mít stokrát Unreal Engine 3.0 a třeba i 5.0, ale bez tvrdé dřiny je vám to houbelec platné.

Japonská mytologie má pro Evropany půvab. Je jiná, jak jen jiná může být. Obvykle se to projeví u démónů, ovšem i v pantheonu bohů to má svůj efekt. Sluneční bohyně Amaterasu má například v oblibě oblékat na sebe vlčí kůži. Jako krásná bílá vlčice sestupuje na svět, aby potlačila choutky zla udělat z Japonska nevzhlednou pustinu. Tedy, ono se to celkem úspěšně daří a je na vás, respektive na Amaterasu, aby se svět zase stal místem k žití.

 

Amaterasu má brouka. Ne v hlavě, ale na hlavě.

Asi teď naštvu majitele PS2, ale Okami bych si představoval spíše na Wii či na NDS, nebo alespoň tvůrci měli zakomponovat do hraní EyeToy. Amaterasu totiž jako každá správná bohyně disponuje nadpřirozenými silami. Ty pak následně realizuje prostřednictvím jejího božského štětce. A tak stisknete R1, ve světě okolo vás zmrzne čas a vy analogem začnete malovat. Mít k dispozici wiimote, stylus nebo malovat rukou pomocí EyeToy, byla by to absolutní dokonalost. Takhle zkrátka autoři museli počítat s tím, že analogem z vás rozhodně nebude Leonardo da Vinci, maximálně tak Picasso z období Guerniky. Jo, ten mazal.

A tak ve světě se zastaveným časem uděláte tečku. A šup, máte kvítek. Obkroužíte pahýl mrtvého stromu a ten se bleskurychle přemění v nádhernou kvetoucí sakuru. Nebo také přejedete štětcem přes tělo útočícího monstra a šup, to se rozpůlí. Jak asi chápete, právě nebeský štětec je vedle fascinujícího vzhledu tím, co nejvíce Okami táhne do výšin originality. Rozbíjíte s ním překážky, kreslíte si s ním mosty, rozsvěcujete slunce, dokreslujete hvězdy, tvoříte vítr, ale poslouží i při mnoha malichernějších drobnostech, které právě dělají hru fantasticky komplexní. Nakonec, až budete štětcem kreslit šňůru na prádlo, pochopíte, že tady v té hře se opravdu myslelo na každou maličkost.

 

A co dál? Sázka na jistotu se zatím tvůrcům her vyplácí. Ideálně vytvořit FPS, ještě lépe FPS z nějaké skutečné války, dodat propracovaný multiplayer a je vystaráno. S originalitou u producenta příliš neuspějete. Ještě štěstí, že Okami stačila tímto sítem proniknout. Půjde ale někdo v jejích šlépějích? Zatím to tak moc nevypadá, jelikož v souvislosti s Xboxem 360 či PS3 se zatím o žádné podobně "umělecké" hře konkrétně nemluví. A vzhledem k tomu, že již dříve se tvůrce Ico a SotC Fumito Ueda na adresu nastupující generace konzolí vyjádřil v tom slyslu, že udělat "next-gen" Ico si vyžádá zhruba tak pět let práce, tak to do budoucna s podobnými hrami skutečně nijak růžově nevypadá.

Okami je něžná. Ačkoliv je to japonské RPG, nezavaluje vás dějem, řítícím se jako lavina balvanů. Nechává vás užít si okolního světa a pomalu vás provádí dějovou linií. Připravte se na to, že se vám nebude chtít nijak pospíchat. Svět, v němž se děj Okami odehrává, je skutečně něco, co jste nejen neviděli, ale ani neprožili. Ve které hře coby bohyně kradete mrkev a riskujete úder koštětem? Kde jinde sháníte opilci a žvanilovi Susanovi saké, abyste pak sledovali, jak se holedbá a dostává do problémů, které za něj musíte vyřešit? Nikde jinde, než právě v Okami.

Okami si s vámi pohrává. Zdá se vám, že pomalu postupujete, že plníte jen jednoduché questy a pak se to stane. Oživíte první část zlem posedlého světa. A až se to stane, z pouště a holých skal se stane nádherný trávník, pahýly stromů se odějí do krásy barev a pustinou se začnou pohybovat zvířata. A tehdy se vysmějete veškerým pokusům o absolutně dokonalou fotorealistickou grafiku. Protože to už vás bude mít Okami ve své moci. Kouzla Amaterasu, jejíž snaha vám připadala někdy až komická, totiž působila celou dobu i na vás.

Amaterasu má brouka. Ne v hlavě, ale na hlavě. Něco na způsob našeho známého Brouka Pytlíka. Ukecaný Issun je kouzelnou kombinací tiskového mluvčího Amaterasu a kouzelníka. Neopouští Amaterasu a absolutně si nedělá nic z jejího božství. Pro něj, který všude byl a všechno zná, je bílá vlčice jen „pytel blech“, případně tedy „koule chlupů“, ale ani tak se na něj nemůžete zlobit. Je navíc perfektní ukázkou vyváženosti celé Okami. Ve chvíli, kdy dobojujete tvrdý souboj s některým z bossů, se vám šikne odlehčení. A Okami ví, jak vám prozářit chvíle hraní, abyste si neřekli: Sakra, už toho mám dost.

Asi si řeknete, že je to hezké popisování, ale nějak netušíte, jak funguje prosté ovládání. Amaterasu ovládáte klasicky z pohledu třetí osoby, ačkoliv máte možnost podívat se na svět i jejíma vlastníma očima. Souboje můžete řešit různými skoky a útoky, ale

Klady a zápory Unikátní svět Originální ztvárnění Nebeský štětec Důraz na emoce Je málo takových her

samozřejmě to hlavní se odehrává při používání nebeského štětce. Popsat vám do detailu svět této hry je nemožné, stejně jako je blbost popisovat báseň. Inu, co chtěl básník říct, buď cítíme a nebo ne. Stejně tak Okami si jednoduše musíte zahrát a žasnout, že tenhle živý svět je mnohem živější, než jiné a že právě tahle živost vás bude tak přitahovat. A nebo také ne. V tom případě si tedy pusťte další videa z Crysis :o).
Zdroj:bonusweb.idnes.cz